Běžela jsem dál a ve spěchu, abych unikla z noční můry, kterou se stával můj život, jsem narážela do lidí. Zastavila jsem se až tehdy, když jsem narazila do Percyho u dveří vedoucích na toto místo.

Percy ke mně vzhlédl s červeným pendrekem visícím mu ze rtů, který žvýkal svými špičatými zuby. Poplašeně vytáhl pendrek z úst.

„Imogen, co se děje?“

„Musím odejít. Pusť mě ven, prosím.“ Rozhlédl se kol