„Jsi v pořádku?“ zeptá se a v očích se mu něco mihne, něco, co nedokážu rozluštit. Kývnu.

„Víš, že ti to může vzít?“ pronese a tím mě přinutí pohlédnout na něj.

„Cože?“ zeptám se zmateně.

„Ať už se stalo cokoliv, co tě takhle pronásleduje, Thaddeus to může zastavit, může tě nechat zapomenout,“ řekne.

Chtěla jsem zapomenout. Co bych dala za to zapomenout, vymazat ten rok z paměti.

„Jak?“ hlesnu.

„T