Ležím tam celé hodiny, zírám do stropu a snažím se přesvědčit sama sebe, že reaguji přehnaně. Bylo to jen jméno. Jen náhoda. Daxon neví, kde jsem.

Kolem desáté slyším, jak se s řevem probouzí k životu jeho motorka a mizí v dálce jako vždycky. Tristanův noční rituál, kdy jezdí krajinou, aby dělal něco, o čem nemám ani ponětí. Často přemýšlím, na co při těch jízdách myslí, jestli se o mě bojí ta