Pohled Tristana

Nevytáhl jsem se z Athény okamžitě. Zůstal jsem pohřbený v ní, čelo opřené o to její, zatímco jsem se snažil popadnout dech.

Srdce mi bušilo tak silně, až mi znělo v uších, a na okamžik jsem nedokázal myslet na nic jiného, než na to, jak správné to bylo.

Jak děsivě, neuvěřitelně správně to zase působilo.

Jemně jsem ji políbil na čelo, ochutnal sůl jejího potu, než jsem ji