Pohled Athény

Jeho slova mě zasáhla jako facka. Jeho hlas zněl chladně, drsně, naprosto odlišně od toho Tristana, kterého jsem vždycky znala.

Oči měl prázdné, nepřítomné, jako by se díval skrz mě místo na mě. Jako bych nebyla nic víc než jen duch, který straší v jeho chodbě.

Musela jsem se ovládat. Nemohla jsem se zhroutit jako vždycky. Moje tělo chtělo padnout na kolena, udělat se malým a