Tristan

„Kolik máme času?“ zeptal jsem se Oriona hlasem, který prořízl vzduch, ostřeji, než jsem měl v úmyslu, ale nemohl jsem to ztlumit, ne když mi v mysli tepal Athenin slabý srdeční tep.

Orion zatnul čelisti tak pevně, že jsem viděl, jak mu cuká sval. Oči měl tmavé a soustředěné, jako by zíral přímo do nějaké noční můry. „Moc ne,“ řekl a jeho tón byl zachmuřený takovým způsobem, až se mi