Tristanův pohled

Cesta k Orionovu domu mi připadala jako věčnost. Prsty jsem měl přitisknuté k Atheninu krku a každých pár minut kontroloval její tep.

Tep srdce měla slabý, ale pravidelný. Dýchala sice mělce, ale rovnoměrně. Nehoršilo se to, ale ani nezlepšovalo.

Snažil jsem se nemyslet na to, co by se stalo, kdyby se už nikdy neprobudila. Nebo co je horší, co by se stalo, kdyby se probudi