Tristanův pohled

Zdálo se mi o té jeskyni. O Atheniných stříbrných očích, jež si mě měřily, jako bych nebyl víc než nic.

O tom, jak z mého těla byla vysávána životní síla jako voda mizející v odtoku.

Pak se ale něco hebkého otřelo o mou tvář a sen se začal pomalu rozplývat.

Něco se dotýkalo mého obličeje. Lehké prsty mi přejížděly po kůži takovým způsobem, který mi byl povědomý a hřejivý