Pohled Atheny

Zírám na své ruce snad už celé hodiny. Nepřestávají se třást. Pod kůží teď cítím neustálé hučení, jako by mi žilami proudila elektřina.

Pokaždé, když se na ně podívám, vidím Daxonovu a Seraphininu tvář. To, jak vychladli a znehybněli kvůli tomu, co jsem jim udělala.

Ta vzpomínka mě znovu zasáhne a žaludek se mi sevře. Jejich oči prostě... vyhasly. Jednu vteřinu tam byli, živí