Tristan

Po celou tu dobu mě Athéna držela za ruku. Pokaždé, když jsem se pohnul, pohnula se se mnou.

Pokaždé, když mě objal někdo jiný, počkala hned vedle, dokud mě nemohla znovu chytit za ruku.

Vypadala, jako by se bála, že zmizím, kdyby mě pustila, a popravdě mi to vůbec nevadilo. Měl jsem rád pocit její ruky ve své, líbilo se mi to neustálé připomínání, že jsme tu oba, živí a spolu.

"