Tristan

„Zlato, tak to není...“ začal jsem a instinktivně k ní vykročil, protože každá buňka v mém těle potřebovala být blíž k ní, potřebovala se jí dotknout a přimět ji to pochopit.

Ale ona ustoupila a ten pohyb mě naprosto zarazil, zmrazil mě na místě, jako by mě fyzicky odstrčila.

Ruce mi bezmocně visely podél těla.

„Takhle jsem to nemyslel,“ zkusil jsem to znovu. Podíval jsem se jí d