Athena

Podívala jsem se na Adriana ve své náruči, pak na Ariannu v té Tristanově. Tolik vyrostli – oba už chodili (tedy, Arianna chodila, Adrian dával přednost lezení po čtyřech vysokou rychlostí). Oba neustále žvatlali ve svém vlastním dvojčecím jazyce, který jsme tak docela nedokázali rozluštit. U obou se každým dnem projevovalo víc a víc z jejich osobnosti.

Byli vším, co jsem si kdy přála