"Jdi ode mě." Robert se mu vytrhl a zíral na své zápěstí, jako by bylo špinavé.

"Roberte, opravdu se omlouvám!"

Robert neodpověděl. Jen se otočil a odešel. Dělal, jako by tam Jenarth vůbec nebyl.

Jenarth stál bez pohnutí, s hlavou sklopenou, a vypadal ublíženě. Všimlo si toho několik spolužáků a přišli se podívat, co se děje.

"Jenarthe, jsi v pořádku?"

"Jsem v pohodě, nic to není."

Ale hlas se mu