Jennifer byla zrovna uprostřed vydávání pokynů, když se otočila a všimla si Arthura, jak tam stojí. Rychle k němu přistoupila a se zářivým úsměvem se do něj zavěsila.

„Tak co, Arthure, co na to říkáš? Líbí se ti to?“

Arthur se na ni podíval, v očích se mu mihl záblesk nejistoty.

Jennifer mu to okamžitě začala vysvětlovat: „Dřív to tady bylo prostě moc ponuré. Potřebovalo to trochu osobitosti. Nech