„To je v pořádku, Jenarthe. Neopustím tě.“ Arthur se natáhl a přitáhl si chlapce do náruče.

Jenarth se k němu okamžitě přitulil a vřele zašeptal: „Tati.“

„Arthure!“

Vzhlédl a uviděl Jennifer stojící opodál. Oči měla zarudlé – očividně plakala. Ten tvrdohlavý způsob, jakým bojovala, aby nezačala plakat nanovo, neunikl Arturově pozornosti.

„Jennifer.“ Nevěděl, co říct – zvlášť potom, co jeho matka p