Jennifer se tiše, triumfálně zasmála a její smích sílil, až vyplnil pološerý prostor mrazivou ozvěnou.

Muž se pokoušel zvednout, ale síla z jeho těla rychle vyprchávala. Když se pokusil promluvit, přes rty mu uniklo jen sípavé zachroptění. Až tehdy si to uvědomil – padl do Jennifeřiny pasti.

„Kdy... jsi...?“ zachrčel. S námahou se pokusil opřít o špinavou matraci a nevěřícně na ni civěl.

Jennifer