Tento spontánní projev náklonnosti by někomu mohl připadat opovážlivý. To, že se malé dítě tak svobodně dotýká tváře ctihodného starce a líbá ho na čelo, by se dalo považovat za příliš familiární, ba dokonce troufalé.

Madilyn už už chtěla tuto opovážlivost pokárat, když vtom promluvil Charles; jeho hlas byl vřelý a klidný. „Dobrá. Cokoliv můj drahý chlapec řekne. Budu hodný a poslechnu.“

„Dobře!“