„Dědečku, na dnešek už vlastně něco mám. Mohli bychom tu večeři odložit?“

Charles se na okamžik odmlčel a pak jako by rychle pochopil. Na tváři se mu mihl úsměv.

„Ach, chápu! Tak si to běž užít. Dobře se bav. Určitě se sejdeme jindy.“

„Mm,“ odpověděla tiše Chloe. Letmo pohlédla na Arthura, věnovala mu drobný úsměv, pak popadla kabelku a telefon a vyrazila k odchodu.

Vtom jí zazvonil telefon.

Zkont