„Ještě se vám chce spát?“ Georgeův hlas byl jemný a tichý.

Dívka v pokoji po něm vrhla pohled, než se otočila a odešla pryč.

Dveře nezavřela.

Po chvilkovém zaváhání vešel George za ní.

Zepředu uslyšel Isabellin hlas: „Už jsem vzhůru.“

George řekl: „Říkal jsem si, že už je čas na snídani, tak jsem pro vás přišel. Ethan už je v jídelně.“

Isabelle byla na cestě do koupelny. Odpověděla jen dalším zamr