Po chvíli ticha se Isabelle ohlédla směrem k Yvesovi a všimla si, že se mračí a tváří se nespokojeně.

Nařídila mu: „Buď zticha.“

Yves jí vzdorovitě odpověděl: „Když mám po boku tebe, na co bych potřeboval osobního strážce?“

Isabelle si pomyslela: Lituji, že jsem tu otázku vůbec položila.

Zavedla Yvese do předem určeného hotelu, kde se měli navečeřet.

Když vystoupili z auta, vešli do haly a zamířil