George řekl: „Vévodo, to jsou zbytečná slova. Děkuji vám.“

George úspěšně nastoupil do kočáru.

Uplynuly tři minuty.

Pohlédl na Isabelle po svém boku, která měla zavřené oči; nebyl si jistý, zda odpočívá, nebo bdí a jen ho ignoruje. Několikrát chtěl promluvit, ale pokaždé se zarazil.

Isabelle s ním už beztak byla nespokojená a ta žena, která právě vyšla ven, ty potíže jen prohloubila. George cítil