Moana

Sophia se pak už na Edricka neptala. Věděla jsem, že pozná, že se děje něco víc, než se jí snažím namluvit, ale dál nevyzvídala a jen si se mnou užívala zbytek cesty. Chvíli jsme si povídaly o jejích plánech s nadací a také o tom, že potřebuje sekretářku na výpomoc; když jsme tak hovořily o té sekretářce, přísahala bych, že jsem před námi zahlédla Edricka, jak se na nás dívá přes rameno, jak