Moana

Během poslouchání Edrickovy hry na klavír jsem nedokázala ze rtů smazat úsměv. Přála jsem si, abych ho mohla vidět, ale pokud ho to znervózňovalo, ráda jsem se spokojila jen s nasloucháním. Hrál překrásně a já doufala, že odteď budu moci jeho hudbu poslouchat už napořád.

Skladba, kterou hrál, dospěla ke svému konci a po ní následovalo ticho. Ani jsem si to neuvědomila, ale zavřela jsem oči,