Moana

Jakmile jsem výlohou kavárny viděla Olivii odejít, počkala jsem pět minut, než jsem sama vyšla a zamířila opačným směrem. Takhle jsme se domluvily, že odejdeme odděleně, pro případ, že by na mě venku někdo čekal; přinejmenším bych si mohla vymyslet přesvědčivou historku, že se s Olivií vůbec neznáme, a bylo pravděpodobné, že by se nikdo na nic moc nevyptával.

Jak jsem šla, nedokázala jsem př