Moana

Jeden okamžik jsem byla ve vyslýchací místnosti a naproti mně seděl policista.

„Slečno Fowlerová?“ zeptal se, vstal ze židle a ve tváři měl ustaraný výraz. „Jste v pořádku?“

Oči jsem měla dokořán a ruce se mi třásly. Stála jsem zády opřená o zeď a měla jsem pocit, jako bych nedokázala plně nabrat vzduch do plic. Zdálo se mi, jako by se místnost kolem mě svírala, a cítila jsem se v ní uvězněn