Ella

Bylo už pozdě, příliš pozdě na to, abych byla vzhůru, ale spánek se mi díky tomu vzrušení, co mi vířilo v hlavě, tu noc vyhýbal. Přistihla jsem se, jak stojím v ložnici před velkým zrcadlem. V měkké záři lampičky na nočním stolku a světla dorůstajícího měsíce pronikajícího skrze průsvitné závěsy jsem tak akorát dokázala rozeznat tu křehkou růži, která mi teď zdobila bok.

„Táta se zblázní, až