Popadne lékárničku a vezme do ruky kousek vaty. Záměrně ignoruje mou otázku.

Vím, že jsem před ním nahá, ale necítím ani tu nejmenší špetku ostychu. Jsem natolik pohlcena touhou po pravdě, že pro mě není možné cítit jakoukoliv jinou emoci.

„Tohle může bolet,“ říká, když mi na břicho přitiskne mokrou vatu, „ale pomůže to od bolesti, dokud se tvoje tělo samo nezhojí.“

Mé pěsti se zatnou do prostěr