Nemohla jsem uvěřit, že je Kane tady. Část mě měla pocit, jako bych snila. A možná opravdu sním. Moje tělo je tak chladné, že si ani nejsem jistá, jestli žiju.

Snažím se pohnout, ale nejde to. Moje tělo je nehybné jako kámen. Nemůžu pohnout ani prsty. Rty mám slepené k sobě a bojím se jen zkusit promluvit.

Kane se opře o zeď a přitiskne mé mrznoucí tělo ke svému. "To je v pořádku," zašeptá. "Děl