O několik týdnů později se Arthur stále nevracel.

Ofélie se cítila čím dál víc osamělá, když tak seděla sama v zahradě císařské konkubíny. Bez ohledu na to, kolikrát jí bylo řečeno, ať si nedělá starosti, nemohla si pomoct a upírala zrak na obzor, za vysoké hradby města.

Během uplynulých týdnů se změnila. Na naléhání své nové opatrovnice o sebe začala více dbát. Nyní už byla zvyklá nosit krásné