Arthur ji jemně pohladil po paži. Rozuměl všemu, co řekla, přesto však Rytíři války v tu chvíli dělala starosti jedna věc a nemohl to nevyslovit.

„Neopustím tě,“ řekl.

Nějakým způsobem cítil, jako by na ni v určitém bodě mělo být toho všeho už příliš. Že ta křehká žena, bez ohledu na to, jak silné má srdce, dosáhne svého limitu a nebude schopna následovat žádnou cestu, jež mu byla osudem předurč