Navzdory dlouhému a láskyplnému odpolednímu spánku nemohli v té ložnici zůstat ukrytí věčně. Zejména proto, že Ophelie se po probuzení cítila k smrti vyhladovělá a povzdechla si. Její dítě opravdu jedlo jako mladý drak... Trochu se protáhla, posadila se na okraj postele a stěžovala si na namožené a bolavé svaly. Arthur si sedl za ni a vlepil jí rychlý polibek na krk.

"Musíme jít..." zašeptala. "