Arthurův polibek byl jemný, pomalý a sladký. Ofélie se neubránila úsměvu, který mu vpila do rtů. Teď, když měla dopisy dopsané, ovinula mu paže kolem krku a nechala se k němu přitáhnout; vstal a dovedl ji k jejich lůžku. Arthurovy ruce na její kůži hřály – hřály tak moc, že jí z toho lahodného tepla naskakovala po těle husí kůže. Milovala tu známou vůni Rytíře války. Srdce se jí však sevřelo, když