Ofélie na něj prázdně zírala, naprosto zaskočená tou samou otázkou a jejich náhlou změnou polohy. To, jak se nad ní skláněl, nahánělo až příliš velký strach. A proč musel být pořád polonahý? Snažila se to ignorovat a vzpomenout si, na co se ptal.

„Nesnažím se utéct...“

„Nesnažíš se snad právě teď odejít?“

„Neměla bych tu být! Tohle je vaše ložnice, otrokyně by tu neměla co dělat. Když mě někdo uvi