Druhý den ráno se Ophelia probudila brzy, zhruba za svítání. Někdo ji pomalu hladil po vlasech a nahé kůži. Vzpomněla si na události předchozího dne, otevřela oči a s obavami se rozhlédla.

„Můj pane!“

Arthur tu opravdu byl, seděl na kraji postele a pozoroval ji. Vyskočila a omotala mu paže kolem krku, aby ho objala, a uvolnila tak ze sebe všechny obavy z předchozí noci. Ophelia měla takový strach,