Několik lidí se nad tou větou neubránilo smíchu, i když byli natolik chytří, aby ho skryli. Někteří další byli spíše vyděšení, vyhýbali se směru, kterým stál Arthur, a tváře měli bílé jako stěna. Král si mezitím na svém trůnu povzdechl.

„Zajistíš prosím, aby se tvoji draci chovali slušně? Jak má ta slavnost asi tak pokračovat, když už tu nebudou žádní hosté?!“

„Draci bývají svéhlaví, otče,“ řekl