Navzdory dlouhému a láskyplnému odpolednímu spánku nemohli zůstat schovaní v té ložnici navždy. Zejména proto, že když se Ofélie probudila, zjistila, že umírá hlady. Její dítě jedlo opravdu jako malý drak… Trochu se protáhla a posadila se na okraj postele, v duchu proklínajíc své rozbolavělé svaly. Arthur seděl za ní a vlepil jí rychlý polibek na krk.

„Musíme jít…“ zašeptala. „Mám opravdu hlad.