Pohled Amelie

Sykla jsem bolestí. Zezadu se ozvalo tiché zavrčení, které nezpochybnitelně patřilo Leonardovi a varovalo toho chlapce. Zatnula jsem čelisti a střelila po něm pohledem, aby přestal mého soupeře zastrašovat. Chtěla jsem vyhrát nebo prohrát čistě sama za sebe. Musel to pochopit, protože si překřížil ruce na hrudi a na tváři se mu usadil zamračený výraz.

Mason přede mnou poskakoval na n