Pohled Leonarda

Druhého dne ráno mě čekala neodkladná schůze. Ale mně se tam nechtělo.

„Jdeš pozdě!“ kárala mě hravě Amelia, když jsem ji znovu políbil.

„Musíme tam?“ zeptal jsem se jí. „Tohle jsou naše líbánky a jsem si jistý, že novomanželé můžou zůstat nazí v pokoji i celé týdny. Nikdo nás nebude rušit.“ S těmi slovy jsem otřel svůj už tak zuřivě ztopořený úd o její břicho.

Obočí jí vyletělo až