Pohled Amelie

Na okamžik jsem ztuhla, když jsem Mirandu sledovala. Naklonila jsem se ještě víc přes zábradlí balkonu a zírala na ni, jak se vrhla do lesa, kde ji pohltily temné stromy. Neměla žádný důvod se tam takhle plížit. A už vůbec ne o půlnoci. I když mé instinkty křičely a myslela jsem si, že bych měla Tristana požádat, aby se na to podíval, spěchala jsem zpátky dovnitř.

Tep se mi zrychlil.