Pohled Amélie

Cítila jsem, jak mi po krku leze horkost a šíří se po tvářích jako oheň olizující suché dřevo. Kousla jsem se do spodního rtu, abych potlačila své rozpaky. Obličej jsem musela mít rudý jako rajčata, která jsem kdysi krájela v kuchyni smečkového domu u Karmazínového půlměsíce. Snažila jsem se dívat kamkoliv, jen ne na něj, zatímco on upíral pohled vpřed a nesl mě k autu.

Ještě nikdy m