Pohled Amelie

Běžela jsem tím samým trnitým lesem pod noční oblohou ozářenou měsícem. Stíny vysokých stromů temněly a plížily se ke mně. Z hlubokých lesů se ozývalo vytí. Vyděšená jsem překonala vyčerpání, jen abych upadla na zem plnou trnů. Kolem mě sílil tlak a připadalo mi, jako by mě honili ohaři, ale kromě stínů jsem nic neviděla.

Pohltilo mě zoufalství a pronikavá bolest, když se mi trny zab