Pohled Amelie

Leonardův hlas zaburácel místností. „Jak to myslíte?“ zařval. „Brandon unesl mou dceru a vy tu hrajete neviňátka?“

Margaretin šok byl tak obrovský, že se nejen začala třást, ale tvář měla bílou jako duch. Otevírala a zavírala ústa jako ryba na suchu. S bledou tváří a svými obvykle ostrými rysy otupělými strachem těkala pohledem mezi Leonardem a mnou.

Přeměně z oné sebevědomé a vypočí