Pohled Marcuse

Thomas běžel celou noc, jeho tlapy dopadaly na zem s jakousi pomstychtivostí, zatímco já se snažil utéct před chaosem ve své mysli. V mysli se mi neustále zjevovala Terryina tvář—její nevinný úsměv, to, jak se natáhla po Thomasovi, jako by se mého divokého zvířete vůbec nebála, to, jak její oči jako by celého mého tvora do sebe vstřebávaly. S těmito myšlenkami se však vynořily i ty,