Pád Mitchella (5)

Pohled Benedikta

Viděl jsem, jak se mu na čele perlí pot. Než stihl odpovědět, Tristan se rychle přiblížil a popadl ho za paži. "Zaveďte nás do své kanceláře v téhle budově. Víme, že ji tu máte."

"Cože? Ne!" vypískl manažer.

Udeřil jsem ho do obličeje přesně takovou silou, abych mu vykloubil nos. "Hned!" zvrčel jsem.

Manažer se rozplakal a nevěřícně se na nás podíval. "Kdo jste?"