Alexander

Ve chvíli, kdy se otec zmíní o kryse požírající zbytky, otočím se čelem ke zdi, zatnu druhou ruku v pěst, zavřu oči a skoro do zdi praštím, ale nakonec na ni pěst jen přitisknu, abych ovládl svůj hněv.

Vím přesně, jak to Victoria myslela, když to řekla takhle. Jak se opovažuje zajít tak daleko a urazit mé zlato?

Uklidním se, protože otec je stále na lince a já bych nechtěl, aby něco poja