Victoria

Ani nevím, jak dlouho už dřepím v téhle uličce, ale čas pro mě momentálně nehraje vůbec žádnou roli.

Když se zadívám na to, co svírám v ruce, jsem tak přemožena emocemi, až se mi při úsměvu zachvějí rty.

Držím růžového plastového medvídka s velkýma oduševnělýma očima, které na mě hledí s dětským úžasem. Zvládnout ho jednou rukou ani nejde, má totiž baculaté tělíčko přímo stvořené k tulení