Jakmile se otevřou dveře výtahu, vystoupím jako první. Přitisknu si ruku na hruď, abych popadla dech, a kráčím chodbou, dokud na mě nepromluví.

„A kam si myslíš, že jdeš? Jdeš špatným směrem.“

Zastavím se uprostřed kroku, otočím se se sklopenou hlavou a vracím se k němu.

„To jsem nevěděla,“ řeknu mu.

„Tak proč jsi šla první?“

„Nevím.“ Pokrčím rameny, hlavu stále sklopenou.

Zavrtí nade mnou hlavou,