Victoria

Zadržuji dech a couvám od zrcadla, čímž zvětšuji vzdálenost mezi mnou a Isabellou.

S úšklebkem si sundává sluneční brýle a posměšně kroutí hlavou.

„Trvalo ti dost dlouho, než jsi přišla na to, že jsem to já,“ říká.

Při pohledu na ni se cítím tak nesvá, že mi ztuhnou ramena, ačkoliv to nedávám najevo.

„To mě celou tu dobu sleduješ?“ ptám se.

„Nebuď směšná.“ Protočí panenky a položí si ruku