Uplynulo třicet minut od chvíle, co jsme se po večeři vrátili od otce, a Alexandera jsem v ložnici znovu neviděla od okamžiku, kdy si sundal sako a kravatu. Komorník mi říká, že je v pracovně, a já se rozhodnu ho nevyrušovat.

Nenapadá mě nic jiného, na co by mohl myslet, než to, co se stalo s Oliverem, a muselo ho to zasáhnout stejně tak, jako to zasáhlo mě. Pořád je to šok, že zná pravdu a už mu