Evelyn

Moje mlčení, když vysloví mé příjmení, ji rozesměje, z jejích očí čiší jen zloba.

Položí si ruku na bok a řekne: "Co je? Nemůžeš mluvit? No tak. Řekni něco!"

Zavírám oči a zatínám pěsti, aniž bych si byla jistá, co jí mám říct. Na jednu stranu to nemůžu prostě popřít, protože ona už zná pravdu. Na stranu druhou se k tomu nemůžu jen tak přiznat. Co bych měla dělat?

Sbírám odvahu promluvit, z